V pondělí 6. a v úterý 7. 5. jsme se vydali na poznávací exkurzi do bývalého koncentračního tábora Osvětimi a do nádherného města na seznamu památek UNESCO Krakov. Zájezd nám zajistila cestovní agentura Wenku z Prahy.

Brzy ráno jsme vyjeli pohodlným autobusem, do Osvětimi jsme dorazili kolem 12.30h a s objednaným průvodcem jsme absolvovali dvouhodinovou prohlídku první části koncentračního tábora – Auschwitz I. . Nejdříve jsme prošli povinnou bezpečnostní kontrolou a vyzbrojeni sluchátky jsme šli na věc.  Už u vstupu se známým nápisem „ARBEIT MACHT FREI“ se v nás nacházela jen malá dušička. Tato část tábora zůstala dochovaná téměř v původním stavu, obehnaná ostnatými dráty. Navštívili jsme několik cihlových bloků, památník tábora, kde jsme na panelech se zvětšenými fotografiemi a popisy hrůzné epochy dějin doslova s otevřenou pusou nevěřili, že něčeho takového byli opravdu Němci schopni. Nejpůsobivější jsou nekonečné vitríny se sbírkou lidských ostříhaných vlasů, bot a dětských botiček, osobních věcí lidí, kteří zde násilně přišli o život. Viděli jsme podmínky, ve kterých někteří lidé zvládli přežít jen několik dní nebo měsíců. Hygienické podmínky, fotografie vězňů s uvedenými daty příjezdu do tábora a dnem smrti, podzemní vězení a popis trestů, to už byla ta poslední kapka. Dochovala se tu i jediná plynová komora a pec na likvidaci lidských těl. Oficiálně tu zahynulo 1, 1 milionů lidí, ale neoficiálně jich podle odborníků bylo mnohem víc.

Po tomto zážitku jsme ještě přejeli do nedalekého druhého tábora Auschwitz II. - Birkenau. Tento tábor byl 10x větší než první část, ale je zde už jen torzo budov. Většinu tábora stihli Němci zničit před koncem války, aby se nedochovaly důkazy. Zde se nachází ten nejznámější obrázek brány a kolejí, kde transporty vjížděly až přímo do tábora. Tady na nástupišti bylo rozhodnuto posláním lidí doleva (staří, děti, těhotné ženy, nemocní) o okamžité smrti v plynové komoře nebo doprava (práce schopní jedinci) o práci v nelidských podmínkách, kde smrt přicházela za nedlouho. Dřevěné budovy, ve kterých bylo natěsnáno několik set lidí, jsou důkazem toho, že přežít zde byl doslova zázrak.

Poté jsme přejeli do města Krakov, kde jsme se ubytovali v hostelu a vydali se do centra města, kde jsme se rozešli na individuální večeři. Osvětlené město, s překrásným náměstím nám trochu vykompenzovalo odpolední zážitky a člověk jen žasl.

Druhý den jsme se vydali do města na 3hodinovou prohlídku města s perfektní průvodkyní, která nás vzala na hrad Wawel. Prohlédli jsme si zde katedrálu, a během výkladu pochopili, jak jsou naše dějiny s polskými provázány, slyšeli známá jména panovníků, kteří se do dějin zapsali tady i u nás. Vyběhli jsme 70 schodů do věže, kde jsme si sáhli na srdce největšího polského zvonu Zikmund pro štěstí v lásce. V podzemí jsme viděli hrobky nejvýznamnějších polských panovníků a vyslechli zajímavé příběhy. Následovala procházka do centra města, uličky s krásnými budovami, univerzitní budovy a prohlídku jsme zakončili na Hlavním náměstí, které je s rozlohou 200 x 200 m největší v Polsku. Z věže kostela nám na rozloučenou zatroubil trubač a zamával nám pro štěstí.  

Každý ještě měl možnost dojít si na oběd a nakoupit domů dárečky a ve 14 hodin jsme se vydali na cestu domů. Bohužel jsme se zdrželi v kolonách na dálnici, takže do Varnsdorfu jsme dorazili až kolem 23. hodiny.

Velký dík patří nejen agentuře Wenku, profesionálním řidičům, ale i všem účastníkům, všichni byli vzorní, všude včas, nikdo se nám neztratil a všichni se v pořádku vrátili domů.

Už se těšíme, že příští rok opět někam vyrazíme. Ing. Kateřina Hrabětová, vedoucí výpravy