Dne 10. listopadu 2022 v rámci odborného výcviku vyjelo šest žákyní druhého ročníku na praxi do léčebny dlouhodobě nemocných pod vedením učitelek Lenky Bermann a Simony Plíhalové.

Poprvé v terénu očima mladé kadeřnice

Den před tím jsem nebyla ve škole na praxi, nebylo mi dobře. V den, kdy jsem přišla a převlékala se v šatně, holky začaly mluvit o nějaké eldéence, tak jsem se zeptala, jako o co jde? Odpověděly, že jdeme stříhat na LDN a že já jdu taky! 😂

Moc se mi nechtělo a říkala jsem si, že asi snad nepůjdu. Jenže paní učitelka Plíhalová začala počítat, kolik nás je a ukázalo se, že je třeba, abych jela. Došlo mi, že tedy asi musím jet. Všechny jsme si sbalily potřebné věci a v devět ráno jsme vyrazily.

Na místě se nás ujala sestřička a byla moc hodná. Přidělila nám pokoj, ve kterém jsme si mohly odložit věci.

S věcmi na stříhání nás odvedla do jedné velké místnosti - myslím, že to byla jídelna nebo nějaká odpočinková místnost, tu jsme trochu upravily, abychom mohly pracovat a už se sestřička ptala, zda může přivézt pacienty na ostříhání.

Postupně nám začali vozit pacienty na vozíčcích a my jsme si je přebíraly. Některých mi bylo na začátku líto, protože mi přišli tišší a takoví jakoby vylekaní.

Byla tam i paní a pán, to musím říci, ti byli fakt moc fajn a dělali i srandu. Pána jsem stříhala a přitom se ho ptala, jak dlouho zde je. Odpověděl mi, že je tu už sedm měsíců. Hlavou mi prolítlo, TÝJÓ na to, že tu je fakt dlouho, je pozitivní stejně tak jako paní 😊.

Na to, že se mi zpočátku nechtělo jet, mi bylo v léčebně super.

Bylo to fakt super 😄 a udělaly jsme, doufám, dobrý skutek tím, že jsme přinesly dobrou náladu a trochu změny v životě pacientů léčebny.

Když už vše bylo hotovo, pánovi jsme popřála štěstí a on mě taky. Byly to hezky strávené chvíle, které mně daly nové zážitky a zkušenost do života.

Anička Zimová, 2KA